Jiní studenti si práci s úpravou cizího textu sice dají, ale sem tam nějaký odstaveček zcizí s tím, že si toho v jeho rozsáhlé práci nikdo nepovšimne. Všechny vysoké školy však mají dnes své aplikace, které jim slouží ke srovnávání studentských prací; takže po načtení odevzdané práce dokáže pedagog ihned zjistit, do jaké míry je text originální a do jaké převzatý z cizí práce. No, a co pak?
I dnes se stále ještě stává, že student, který bral dlouhou dobu studium na lehkou váhu a který je najednou v úzkých, když se přiblíží čas ročníkových prací, ať už jsou to seminární práce, semestrální práce, anebo dokonce práce závěrečné, sáhne po tom nejjednodušším, co ho napadne – nějakou práci prostě opíše z internetu. Co opíše, on ji okopíruje. A mnohdy se ani nesnaží cizí práci nějak významněji upravit.
Plagiátorství skutečně není úkonem, který by byl na vysoké škole tolerován. Spíš naopak. Tento přečin se řadí k těm nejhorším, a bývá po zásluze potrestán. Dotyčný student může být ze studia vyloučen, v některých případech by mu mohl být odebrán i již udělený titul!
Někomu by se mohlo lehce stát, že se dopustí plagiátorství neúmyslně. A to tehdy, zapomene-li dát do úvozovek použité citace. Ty jsou v každé školní práci povoleny, ba dokonce vyžadovány. Mnohdy dokáží zdůraznit, objasnit, anebo doplnit některé pasáže práce tak, aby ta co nejvíce vypovídala o vybraném tématu. Kromě diakritiky musí být u citací také uveden zdroj – není-li tomu tak, uvedený text je považován za vlastní studentovy myšlenky. Dále studenti ve školních pracích využívají odkazy, a i ty musí být provedeny takovým stylem, jaký konkrétní univerzita vyžaduje.
Pokud by se student dopustil plagiátorství z nedbalosti, může být uděleno jen napomenutí, plagiátorství úmyslné může dopadnout pro studenta fatálně.
7790 znaků = 4,3 NS
