Informace zaplavují svět. Částečně se s nimi obchoduje, stejně jako s jinými komoditami, i když ne zrovna na burzovních trzích. Druhá část informací je zdarma, a to na internetu. Až 90 % populace denně tráví čas před monitorem – ať je to PC, notebook nebo mobilní telefon – a hledají informace. Někteří je nutně potřebují, například pro vykonávání svého zaměstnání či pro studium, jiní je mají přímo jako součást pracovní náplně, a další jsou třeba jen zvědaví a hledají aktuality a další zprávy z domova i ze zahraničí.
To všechno by bylo prima, ale…
Skoro všichni jsme začali spoléhat na elektroniku, která si za nás drží v paměti nabyté informaci – třeba telefonní čísla, ale i mnoho dalšího. Nějak jsme přestali spoléhat na paměť vlastní, a tím se může stát, že postupně můžeme ztrácet schopnost kritického uvažování. Náš mozek vlastně už dnes nemusí vyvíjet téměř žádné úsilí – stačí napsat pás znaků do vyhledávače, a příště zas a zas a zas… A dovíme se všechno, co potřebujeme. To může mít v konečném důsledku velice negativní vliv na činnost mozku – nemáme totiž vůbec žádnou potřebu jakkoli se snažit, abychom informaci uchovali v paměti po delší dobu. Někteří z nás neznají časy, kdy jsme informace vyhledávali velice složitým způsobem, a jiní už na to zapomněli, neboť novodobý způsob je velice pohodlný a šetří čas. Dřív člověk musel třeba do knihovny – to znamenalo opustit pohodlí domova, jak se dnes populárně říká – vyhledat příslušnou literaturu a číst a číst, a sám si dávat poznatky do souvislostí.
Je pravdou, že člověk nemusí vědět všechno, ale musí vědět, kde to najít – jak kdysi kdosi pravil. Ovšem nepřetržitým vyhledáváním si mozek postupně dokáže zapamatovat už jen pár slov, jako je webová adresa. Co však v budoucnu s tím? Jak chtějí další generace studovat náročné programy vysokých škol, když v sobě již od dětství hubí kognitivní schopnosti?
