Před tím, než se pisatel pustí do psaní vědecké práce – ať už bakalářky, diplomové, anebo disertační práce - měl by se rozmyslet, jakým tématem se chce zabývat, co bude zkoumat, a dobře se na to předem připravit. Vhodné jsou krátké písemné poznámky, na jejichž základě se bude konečná akademická úloha snáz zpracovávat. Ve vědecké práci už nestačíjen spisovná čeština, dobrá stylistika a správná gramatika, ale jde zejména o vědeckou přesnost a správnou vědeckou terminologii.
Odborná terminologie v akademické práci se pochopitelně podle jednotlivých oborů liší. Jednak se používají technické termíny (terminus technicus), a specifické odborné termíny a obraty. A to všechno je zapotřebí používat správně. Kromě toho se používají i cizí slova. Zdroje pro vědeckou terminologii, tedy odborné knihy i časopisy, a také online zdroje, většinou doporučuje přímo vedoucí práce, anebo oponent.
Kromě odborných výrazů či cizích slov je také nutné znát symboliku, neboť se s ní každý student při přípravě a tvorbě svézávěrečné práce setká (kupříkladu ve statistice, v různých manuálech, atd.). Neznalost symboliky může mít fatální dopad na celou práci – seznam použitých zkratek a symbolů má být uveden v záhlaví textu.
Je zapotřebí si uvědomit, že závěrečná práce je určena pro odborné čtenáře, tedy pro čtenáře na vysoké odborné úrovni. Své myšlenky musí autor vyjádřit tak, aby byly srozumitelné, přehledné, a na dostatečné odborné výši – zkrátka hodné studenta posledního ročníku té které školy.
Před odevzdáním hotové závěrečné práce by si měl každý autor celý text několikrát přečíst sám, poté ho nechat přečíst někým, kdo je v daném oboru fundovaný, a ještě k tomu požádat další osobu, která prověří překlepy či gramatickénedostatky. I kdyby byla práce po odborné a obsahové stránce na výši, mohly by tyto chyby zcela zbytečně vést ke zhoršené klasifikaci.
