Při zpracování vědecké práce musí student či autor prokázat, že se dokáže orientovat v oboru, že zvládne určené téma, analyzuje a vyřeší problematiku studovaného jevu, dokáže navrhnout vhodná doporučení k řešení zadaného vědeckého úkolu, zpracuje data z odborných zdrojů.
A tehdy je třeba uplatnit veškeré znalosti, případně praktické zkušenosti, nabyté během několika let studia. A protože bude autor muset svoji vědeckou práci ještě před komisí obhájit, musí se ve svém oboru dobře vyznat, zvládat odbornou terminologii, je nutný i dobrý ústní projev a v neposlední řadě musí student pohotově reagovat na otázky, kladené odbornou zkušební komisí.
Některé úkoly, zejména bakalářské práce, jsou směřovány spíše do praxe, v diplomové práci se detailně a do hloubky rozebírají teoretické poznatky a jejich využití v praxi.
Zpracovatelských forem vědeckých prací je hned několik a student si může vybrat třeba jen jednu z nich, anebo i kombinaci více forem.
- odborná studie – vybrané téma a související problematika se opírá o doporučenou vědeckou literaturu (včetně cizojazyčné literatury), práce obsahuje historický vývoj analyzovaného jevu až po současnost, případně diskuzi různých názorů, konfrontovaných právě s odbornou literaturou
- projekt – je specifikován požadavky zadavatele a způsobem autorova řešení; zaměřen je na to, aby byl stanovený cíl splněn v určeném časovém horizontu, s přesným nákladovým rozpočtem a dalšími patřičnými výstupy
- replika – student si vybere aktuální téma, k němuž shromažďuje veškeré současné i minulé aktuality; k problematice zvládne vést argumentaci, vyjadřuje své názory, které dokáže i obhájit
- případová studie (kazuistika)
- empirický výzkum – je založen na zpracování primárních i sekundárních dat, s použitím kvalitativních nebo kvantitativních přístupů; výsledkem jsou analytická zpracování při použití vhodné metodologie a doporučení, která by mohla sledovanou problematiku optimálně řešit
