Řešení výzkumného problému ve vědecké práci se pojí se stanovením hypotézy. Na začátku stojí domněnka, s níž hypotéza následně pracuje.
Řešení výzkumného problému ve vědecké práci se pojí se stanovením hypotézy. Na začátku stojí domněnka, s níž hypotéza následně pracuje.
Hypotéza je určitý předpoklad či tvrzení, objasňující vědecké vysvětlení nějakého jevu a ukazující na možný stav nějaké skutečnosti. Má-li autor práce svůj výzkum ujasněný, pak snadno stanoví výzkumné otázky, na něž chce hledat odpovědi. Stanovená hypotéza pak na tyto otázky odpovídá buď potvrzením zkoumaného jevu, stavu, předmětu či problému, anebo je vyvrací. Od kladení těch správných hypotetických otázek se odvíjí směr výzkumu.
Hypotéza má být formulovaná a postavená tak, aby bylo možné ji potvrdit nebo vyvrátit. U bakalářských i diplomových prací platí, že přesné formulování hypotézy je nezbytné u všech typů výzkumů, ať vlastních empirických či smíšených.
Základem hypotézy je předpoklad možného stavu, který má být zkoumán a ověřován. Podstatou dobře stanovených hypotéz jsou již všeobecně známé poznatky, podepřené fakty, jejichž hranice je možné překročit, předložit nová tvrzení a další předpoklady, které se prokáží či naopak. Další nová fakta, zjištěná při ověřování hypotézy, se musí zahrnout do vysvětlení, anebo je na jejich podkladě možné hypotézu vyvrátit.
Předpoklady lze potvrzovat přímo a nepřímo.
- přímé potvrzení – experimentálními procesy
- nepřímý způsob – vyvrátí-li se falešné hypotézy, ta co zbyde je ta pravá
Ani potvrzená hypotéza se však nutně nemusí považovat za prokázanou. Nadále může zůstat vyvratitelná.
Při vyvracení hypotéz je třeba objasnit skutečnosti, které jsou v rozporu s důsledky hypotézy.
V akademických pracích se setkáváme s hypotézou pracovní a vědeckou (reálnou). Pracovní hypotéza je nástrojem, jenž má přenášet teoretickou problematiku do odborné terminologie výzkumu a ve své podstatě je jen pomocným prvkem – záměrem tady není objasnit zkoumaný jev, ale vede nás ke stanovení hypotézy vědecké.
