V maturitních ročnících je už většina středoškoláků, chystajících se na další studium, rozhodnuta, na jaký druh vysoké školy bude podávat přihlášku. Rozhodli se už po základní škole mezi technickým a humanitním studiem, a podle toho střední školu vybírali. Ten, kdo měl v úmyslu pokračovat ve studiu medicíny, volil zpravidla střední zdravotnickou školu, anebo gymnázium; kdo se chtěl věnovat ekonomii a podobným oborům, vybral jako střední školu Obchodní akademii a pokračovat bude na VŠE; technicky zaměření studenti spíš volí nějakou průmyslovku a pak třeba ČVUT.
Jaký je rozdíl mezi technickým a humanitním studiem?
Studium technických a přírodních věd, je exaktní a postavené na přísných pravidlech. Jestliže je student technicky založen, nebude mít při studiu strojařiny, chemických oborů, telekomunikace, anebo elektrotechniky žádné zásadnější obtíže. A stejné to bude po dokončení studia. Z absolventů se stanou specializovaní odborníci - inženýři, kterých je ve vývoji, výzkumu a výrobě stálý nedostatek. Budou tedy vždy potřební a uznávaní, což se, mimochodem, také projeví na odměňování a jejich následné životní úrovni. Pokud se na tyto obory přihlásí studenti, pro které je technické a logické myšlení „španělskou vesnicí“, je víc než jisté, že se na škole dlouho neudrží. Pro tyto zájemce o vysokoškolské studium jsou vhodnější školy s humanitním zaměřením. A jak jsou na tom absolventi společenských věd – kunsthistorici, politologové, psychologové, sociologové, filozofové? Jsou i tyto humanitní vědy prospěšné a budou znalosti absolventů těchto škol pro společnost přínosem? A najdou tedy studenti po ukončení vysoké školy adekvátní uplatnění? Jistěže ano. Absolventi humanitních a společenskovědních oborů nachází svou pracovní příležitost ve školství, státní správě, ve finančních a odborných službách. A nejen to. Uplatnění najdou dokonce i v technologických oborech. Třeba v marketingu, HR, oblasti komunikace, atd. Mají totiž obvykle dokonale vyvinuté kritické myšlení, schopnost vést ostatní, kreativitu, sociální a emocionální inteligenci. A jsou zpravidla adaptabilnější než absolventi specializovaných oborů.
Ten, kdo ještě váhá, na kterou fakultu vlastně svoji přihlášku zaslat, může přihlédnout k následujícím bodům:
- při volbě oboru zohledni, jaký jsi studijní typ, a také jaké budeš mít možnosti uplatnění – sám sobě odpověz, zda ti jde o odbornost, či jen o titul, s nímž vždycky nějakou práci najdeš
- studium státní vysoké školy – je pro tebe nezbytné bezplatné studium (na státních školách je přísnější režim docházky, takže jsou omezené tvoje možnosti přivýdělku ke studiu)
- studium na soukromé vysoké škole – můžeš si dovolit hradit školné; školy často přijímají studenty bez testů a zkoušek a nabízejí individuální přístup ke studentům; škola zpravidla neposkytuje ubytování; získat stipendium je možné u obou druhů škol
- jsi technicky založený a máš logické myšlení – využij toho
- chceš jít raději po maturitě pracovat a teprve po získání určité praxe si vysokou školu vybereš (a nemusí to být ani denní studium, VŠ lze přece studovat i dálkově)
Vysoká škola je pro „prváky“ úplně nový svět. Jací jste byli na střední – to už nikoho nezajímá. Přišel čas seznámit se s novými lidmi a jinými způsoby výuky. Seminárky už znáte, věnujte tedy dostatečnou pozornost semestrálním pracím, abyste úspěšně došli k bakalářské práci a následně i k práci diplomové, s níž budete mít k akademickému titulu už jen krůček.
