Správně nastavená hypotéza je základem kvalitně zpracované praktické části v bakalářské a diplomové práci. Proč? Od hypotetických otázek se odvíjí směr výzkumu, který si v práci dáváte a položení těch správných otázek ukazuje nejen odbornost samotné bakalářky či diplomovky, ale i hloubku pochopení problému. Správně nastavené hypotézy a dobře položené otázky vám pomohou vytvořit originální a v mnoha směrech i hodnotnou práci. Jak na to?
Poznejte problém
Představte si, že se věnujete otázkám v pedagogice, řešíte nějaký konkrétní problém, například zavádění nových pedagogických postupů. V tom případě nestačí ovládat jen to, o jaké postupy jedná. Musíte je jednoznačně vědět propojit s věkem děti, kterých se zaváděn postup týká, musíte znát nebo předpokládat úroveň, kde se v předmětu nacházejí a dobře rozlišovat plusy a mínusy nového postupu. Teprve když budete schopen jít do hloubky, dokážete položit správně nastavenou hypotetickou otázku.
Najděte zásadní body
Vyvolává téma, které se v bakalářské či diplomové práci věnujete, nějaké rozpory? Nebo se předmět zkoumání vyvíjí a mění? Či naopak zaniká? Jaká oblast zkoumání zůstává neprobádaná? Jak funguje určitý zahraniční faktor v našich podmínkách? Mnoho studentů si sice zvolí zajímavý předmět závěrečné práce, horší je to však s kladením hypotéz, a tedy s celou výzkumnou složkou.
Nebojme se být odvážní a položit si otázky, které tu před námi ještě nebyly. Vše záleží od tématu práce. Pokud se například věnujete psychologické tématu a předmětem zkoumání je integrace postižených lidí, můžete porovnávat nejen v rámci zahraničních zařízení a těch slovenská, ale i v rámci okolních zemí (Česko, Polsko, Maďarsko), či jednotlivých krajů. Minimální porovnávání podmínek na východním a západním Slovensku vždy stojí za to, ne?
Hypotéza znamená předpoklad
Už ve chvíli, kdy si kladete hypotetickou otázku, zároveň předpokládáte, jaká bude odpověď. Tuto hypotetickou otázku v závěru práce buď potvrdíte, nebo ne. Vše záleží na tom, kam vás povede výzkum. Snažte se, aby spolu proto jednotlivé otázky souvisely, jedna rozvíjela druhou, ne aby tříštily váš výzkum, až se v položených otázkách nadobro ztratíte.
To nejen zapříčiní, že musíte hobluje samotnou práci a nemáte dostatek prostoru na to podstatné a zajímavé, ale práce se stává nepřehlednou. Už v době, kdy si vybíráte jednotlivé předměty zkoumání, byste měli vědět, na co se budete v praktické části ptát. Proč? Nakolik ročně vyjdou stovky bakalářských a diplomových prací, to zajímavé nakonec není to, co zkoumáte, ale z jakého úhlu pohledu se na celý problém podíváte.
Je vaše hypotéza schopná zkoumání?
Zejména nadšenci studia se zvyknou zamotat do položených hypotéz a nakonec zjistí, že na hypotézu, kterou mají zkoumat nemají dostatek materiálu, nevědí sestavit dotazník, chybí jim vhodná skupina respondentů či někdo, kdo by je dokázal přes úskalí výzkumu převést.
Jediným způsobem je buď změnit hypotézy, čím pro někoho práce ztratí charakter a přestane ho bavit, nebo od začátku "zvolnit" a nepřehnat to s očekáváním. Raději jednodušší otázky, které vám pomohou natrefit na zajímavý fakt, kterému dokážete dát větší prostor, než pak hobluje a obměňovat.
Pokud už vás nějaký předmět práce zaujal, začtěte se trochu do odborných knih či prozkoumejte, jak ho vnímají média. Ten správný nápad, na kterém můžete postavit hypotézu, se dostaví nakonec i sám. No vy už budete vědět, na co se vyplatí zaměřit.
Hypotéza nemůže být polo
Na závěr nezapomeňte, že hypotézu můžete buď potvrdit, nebo nepotvrdit. Nic poloviční nemůže v závěru práce objevit. Pokud vás některá část výzkumu vysloveně zavádí, raději ji vyškrtněte a soustřeďte se na to, co znáte, co jste ověřili a o co se v závěrečné obhajobě opravdu můžete opřít. Zjištění typu nevím, jestli se hypotéza potvrdila, snad trochu i hej, vám před komisí velmi nepomůže.
