Mnoho studentů se domnívá, že základem bakalářské či diplomové práce jsou vlastní úvahy, myšlenky, nápady. Opak je však pravdou. Kvalitní a dobře napsaná práce se u nás stále pozná podle toho, zda jsou v ní správně použité citace a parafráze.
Než se tedy rozhodnete přispět do textu vlastním postřehem a nápadem, ujistěte se, zda vaši myšlenku nevystihuje v některé knize či monografii titulovaný vědec či profesor.
Co je citace?
V jednoduchosti - jde o doslovný přepis myšlenky, která má přesně uveden zdroj, který lze zpětně lehce vypátrat. Citujeme především relevantní názor člověka z oboru, který má určitou odbornou a vědeckou hodnotu. Citace má svá pevně stanovená pravidla, která platí na všem univerzitách. Školy jejich zároveň uvádějí i na své webové stránce.
Jednou z hlavních zásad citování v práci je závazná posloupnost uvádění bibliografických údajů a samozřejmě také platí, že v celé publikaci musí být citace uváděny identicky.
Jak správně citovat?
Citace začíná vždy příjmením autora, které píšeme velkými písmeny. Pokud má citace několik autorů, nezapomeňte je oddělit pomlčkami. Po příjmení následuje jméno, které se uvádí standardně (první písmeno velké, ostatní malé) a rok vydání.
Následuje název knihy, díla či publikace. Pokud je název práce v jiném jazyce, protože jsme do bakalářské či diplomové práce použili například anglickou knihu, můžeme v hranatých závorkách uvést její název v překladu. To však neplatí v případě, že citujeme už přeloženou publikaci. Název se zvykne vyznačit zešikmeným písmem. Pokud má kniha podnázev, připojte i ten.
Následuje pořadí vydání, místo vydání a vydavatel. Na závěr se uvádí počet stran, edice a ISBN. Pokud citujete z časopisu, uvádí se místo něj ISSN, v případě digitálních objektů zase DOI. To plati, pokud jsou údaje k dispozici. Někdy se u starších publikacích stane, že kniha neobsahuje ISBN či internetový zdroj neuvádí DOI.
Citace s jiných bakalářských, diplomových, rigorózních prací a výzkumů
Rozhodli jste se citovat staršího kolegu či některý školní výzkum? Proč ne? Citování z odborných prací vypadá téměř stejně jako citace z knih, akorát množství udávaných informací je menší.
Začněte tedy standardně příjmením a jménem autora, po kterém následuje rok vydání a název vydané publikace či práce. Nezapomeňte uvést případný podnázev. Podnázvem je obvykle uveden typ závěrečné práce, upřesnění jejího směřování.
Po názvu následuje místo vydání (archivujúca instituce), rok vydání a celkový počet normostran.
Příspěvky z časopisů
Mnoho odborníků se věnuje pravidelnému publikování ve sbornících a časopisech. Pokud se rozhodnete citovat jeho výrok, začněte příjmením (velké tištěné písmena) a celým jménem autora. Potom následuje rok vydání a název příspěvku. Po názvu uveďte rok, ročník, číslo svazku a rozsah stran (klasické od - do strany). Na závěr uveďte ISSN.
Pokud se rozhodnete citovat z článku z internetu, elektronického sborníku nebo příspěvku, uveďte nejprve příjmení, pak jméno autora, rok vydání a název příspěvku společně s podnázvem, vydání a sekundární odpovědnost za zdrojový dokument.
Pak uveďte místo vydání a vydavatele, rok vydání, numeracy a rozsah stran. Následuje datum aktualizace (citujte v pořadí den - měsíc - rok), název edice, číslo svazku, dostupnost a přístup. Na závěr uveďte ISSN nebo ISBN.
Co ještě můžete citovat?
Kromě knih, publikací či článků můžete citovat normy a zákony, patentové zákony, interní a nepublikované dokumenty, přednášky, konkrétně kapitoly v publikaci, monografie či habilitační práce.
Nemusíte se bát a kombinovat citace z různých zdrojů, vždy se však ujistěte, že údaje z uvedené citace jsou napsány správně a vhodně doplňují text.
